Vlastislav Matoušek:
Techniky ústní resonance v etnické hudbě
Ústní resonance/1/, která se v evropské
kultivované (vážné, artificiální etc.) hudbě prakticky neužívá, hraje naopak
velice důležitou roli v celé řadě hudebních projevů v kategorii etnické hudby/2/,
zejména v hudbě tzv. přírodních národů. Jsou to zejména některé
hlasové „zpěvní“ projevy „imitující“, související často s magií a
napodobováním zvuků přírody, hlasů zvířat etc., „hra“ na mluvící trubice
(srov. dále) a hlasové modifikátory, hra na některé trubkové nástroje,
hra na ústní hudební luk a na brumli. Zvláštním fenoménem je tzv.,
bifonický (také harmonický) zpěv.
Hlasové projevy „imitující“
U přírodních národů, lidských
společenství žijících na předliterárním stupni vývoje, se lze setkat
s vokálními projevy, které se zpěvu v našem slova smyslu, ve kterém hrají
klíčovou roli kultivované tóny konkrétních výšek, příliš nepodobají. Naopak,
jejich „zpěv“ běžně zahrnuje i všemožné další zvuky, které lze jen z hrdla
vyloudit, ty pak často napodobují hlasy zvířat, slouží k odhánění zlých duchů,
či jako hádanky etc. Při tom se zpravidla také využívá rezonance ústní dutiny.
Jako příklad mohou sloužit třeba tzv. vokální
hry Inuitů-Eskymáků.
1. CD Canada – Jeux vocaux des Inuit,
Ocora C 559071, Paris 1989, č. 24, 1:01, Qattipaartuk, „vyprávěcí“
hry Netsilik Inuit, Gjoja Haven, Canada.
Mluvící trubice a hlasové modifikátory
Mluvící trubice (speaking tube, voice
modifier, voice mask etc.) – bývá trubice z duté větve, bambusu, zvířecích rohů
etc., v délce cca 50 až 200 cm, zpravidla o průměru od 3 do 10 cm, používaná pro
zkreslení a modifikování hlasových projevů (tedy nikoliv k troubení!),
zpravidla s použitím ústní resonance. Zřejmě se jedná o předchůdce aerofonů
(nástrojů „vzduchozvučných“), z nich pak nástrojů trubkových. Nachází se
v instrumentáři především těch nejarchaičtějších lidských společenství, žijících
na úrovni odpovídající paleolitu.
U australských Aboridžinců je takovýto typ
nástroje doložen v době těsně po příchodu Evropanů, nyní vymizel (Moyle
1985:1,5), používají ho některé indiánské populace v povodí Amazonky (CD2),
vyskytoval se odedávna také u středoafrických Pygmejů jako posvátná rituální
trubka tore (CD9), někdy též zvaná molimo, či lusomba,
„…na niž se méně troubí, zato spíše mluví břišním
hlasem.“ (Šebesta/Lvová 1959:305, 306), při iniciacích slouží mluvící
trubice dosud např. v povodí řeky Sepik na Papui New Guinei (CD5), ale najdeme
ji i v kontextu šamanských praktik některých etnik na Dálném Východě (CD3,4).
K hlasové modifikaci mohou
ovšem sloužit i jiné duté předměty, jako mušle na Papui New Guinei, šamanský
buben Čukčů na Sibiři etc. (Sachs 1943:27, 1940:47).
To vedlo Curta Sachse
k hypotéze, že: „The earliest trumpets were megaphones cut from hollow
branches or large canes, into which the player sang.“ (Sachs 1943:23).
Novější výzkumy skutečně potvrzují výskyt „mluvící trubice“ především u těch
nejarchaičtějších lidských společností.
O primárně spirituální
funkci tohoto nástroje svědčí skutečnost, že „mluvící trubice“ jsou vždy
posvátné předměty, jen pro iniciované, platí pro ně přísná tabu a po použití se
pečlivě ukrývají, nebo zničí(!)
Příklady:
Trubkové nástroje
Ústní resonance využívají
některé etnické skupiny ve své tradiční hudbě při hře na trubkové nástroje.
Přímo instruktivním příkladem jsou australští Aboridžinci.
Podobně jako celou řadu jiných
civilizačních a kulturních vymožeností, jakou je např. vrhač oštěpů/3/, si
předkové dnešních Australanů přinesli před cca 35000 lety do Austrálie zřejmě
také znalost hry na různé bicí nástroje (tlučky, chřestidla, škrabku etc.) a
používání „mluvicí trubice“. Svědčí o tom dřívější rozšíření tohoto nástroje zv.
ulbura po celém kontinentu a to zejména na jihu, kde se nikdy
nepoužívalo k troubení, na rozdíl od ze severu známého charakteristického
aerofonu zv. didjeridu/4/, které je již regulérní trubkou (CD 6,
7).
Didjeridu (didjeridoo,
didgeridoo, didžiridú, také yidaki, larwah, kanbi
etc.), zvláštní aerofon australských Aboridžinců Severního teritoria. Je
to trubice asi 6 až 12 cm v průměru, dlouhá nejčastěji 120 až 180 cm, z uschlé
větve eukalyptu (blahovičníku), s vnitřkem vyžraným termity/5/. Užší konec se
pomocí včelího vosku, či pryskyřice, upraví do vhodného tvaru a průměru jako
nátrubek. Troubí se na něj zejména "pedálový" základní tón, který se
rytmizuje a barevně ozvláštňuje zdůrazňováním různých alikvotních tónů
pomocí změn objemu ústní dutiny. Základní tón se často střídá s přefuky,
zejména s 2. alikvotním tónem - v případě cylindrické trubice o oktávu plus
kvintu výše - díky přirozeně kónickému tvaru trubice znějícím nejčastěji jako
velká decima. „Troubení“ se obohacuje subvokalizací - "zpěvem" a různými
výkřiky do trubice etc. Vždy se hraje technikou tzv. cirkulárního
dechu, kdy hráč hraje nepřerušovaně a používá tváře jako vzduchový
rezervoár, zatímco se nosem nadechuje.
Didjeridu - ač aerofon
- je vlastně jednotónovým sónickým nástrojem rytmickým(!).
Nejčastěji doplňuje jednoduchou základní rytmizaci tluček a
tleskání komplikovanějšími rytmickými vzorci, které ale vždy probíhají
v rámci rytmizace základní a zpravidla dělí její puls na drobnější hodnoty.
Slouží samozřejmě také jako prodleva a vytváří zpravidla i intonační oporu
(základní tón) pro zpěv.
K nácviku a tradování virtuosních a mnohdy značně
rytmicky náročných doprovodných figur nástroje používají Aboridžinci velice
důmyslný způsob, umožňující naprosto přesně se naučit na didjeridu
konkrétní doprovod k písni, či sólovou kompozici. K tomu slouží tzv.
mouth sounds - "zvuky úst". Jsou to ve skutečném tempu "zpívané"
různé slabiky a zvuky napodobující co nejpřesněji skutečnou podobu
zamýšleného nástrojového doprovodu. Ty se lze naučit jako "básničku" a potom
jednoduše realizovat na nástroji. Jak je slyšet v uvedené ukázce z tracku 12 CD
Songs from the Northern Teritory 2, AIATSIS AIAS 2 CD, Australia, lze napodobit
jak základní zvuk prodlevy, tak i zdůrazňování alikvotních tónů,
naznačit subvokalizaci, neboli "zpívání" do nástroje, dokonce i
charakteristické přefuky./6/
Příklady:
Hudební luk
Archetypem všech strunných nástrojů je nepochybně
hudební luk/8/. Předcházel všem komplikovanějším typům strunných nástrojů, které
dnes patří mezi nejpočetnější nástrojové skupiny. Nacházíme ho zejména v
oblastech, kde se luk používal k lovu a jako zbraň, a kde při tom dosud nebyl
vytlačen rozvinutějšími (pozdějšími) strunnými nástroji. Takových míst je
poměrně málo a tak hudební luk je v různých formách rozšířen pouze v některých
lokalitách v Africe, Americe, Oceánii, částech Asie, dříve se nacházel i v
částech Evropy (Východní Prusko, Nizozemí, Itálie, Lotyšsko, Litva etc.).
Pro hudební účely je luk využíván v četných
modifikacích a velice různě. Ke hře některé etnické skupiny, např. Pygmejové a
Sánové (v poušti Kalahari) v Africe, využívají i svůj lovecký luk.
Většinou ale k hudbě slouží luk již záměrně vyrobený jako hudební nástroj, ke
střelbě nepoužitelný.
Dle způsobu rozeznívání struny rozlišujeme luk
bicí – tón se generuje poklepáváním šípem, či vhodnou tyčkou, drnkací
– rozeznívá se drnkáním prsty, plektrem etc. a třecí – tře se tyčkou,
dalším lukem, smyčcem etc., eventuelně i luk „aiolský“ – rozeznívaný
prouděním vzduchu při otáčení ve vzduchu, nebo vanoucím větrem.
Dle techniky rezonance to je pak luk ústní
– rezonátorem je ústní dutina, a luk s rezonátorem – jako rezonátor často
slouží ozvučnice z kalebasy (tykve), může se ale i přikládat např. na buben,
ozvučnicí může být jáma v zemi v případě zemního luku etc. Strunu je možno ještě
nejrůznějším způsobem zkracovat, a tak modifikovat výšku tónu, např.
pomocí flažoletů dotekem prstů, přikládáním pražce, převázáním etc.
Hraje se na něj jako na sólový nástroj, s
rezonátorem se používá i k doprovodu písní, v některých oblastech je
důležitou součástí magie a náboženských rituálů. Bývá užíván k navození
stavu meditace, invokaci duchů etc.
Z hlediska využití ústní resonance je klíčový
zejména ústní hudební luk, u kterého nejčastěji poklepem tyčky
rozeznívaná struna poblíž jednoho z konců lučiště prochází pootevřenými ústy a
tón je záměrně různě modifikován proměnami objemu ústní dutiny, způsobujícími
zdůrazňování některých alikvotních tónů.
Příklady:
10. CD Polyphonies des Pygmées Efe,
Fonti Musicali, fmd 185, 1990, č. 5, 1:48
Pygmejové kmene Effe, kromě
příležitostného hraní na lovecký luk, mají už i bou - luk
specielně sestrojený k hudebním účelům a jako lovecký naprosto nepoužitelný.
Muži na něj hrají při návratu z lovu, nebo ho užívají pro instrumentální
mezihry při epických písních - příbězích, vyprávějících lovecké historky,
bajky o zvířatech v pralese etc. Ženami je užíván při truchlení. Bou
je poměrně veliký nástroj, cca 2m, ze solidního dřeva se strunou z rafie -
palmových vláken. Struna kmitá mezi rty hráče, který modifikuje tón a jeho
témbr, změnami objemu ústní dutiny.
11. CD Mbuti Pygmies of the Ituri Forest,
Smithsonian Folkways CD SF 40401, USA 1992, č. 15, 2:27, Mouth bow
Ústní luk Pygmejů Mbuti z povodí řeky
Ituri v deštném pralese střední Afriky, podobný nástroji z předchozí ukázky.
Konec luku se přidržuje těsně před ústy, která slouží jako rezonátor. Šíp pak
slouží k rozeznívání struny pomocí rytmického poklepávání na strunu.
12. CD Polyphonies des Pygmées Efe,
Fonti Musicali, fmd 185, 1990, č. 7 , cca 3:00-6:00, Elima. (2:30)
Ukázka z dívčích iniciací Ima Pygmejů
kmene Efe, za doprovodu dvou strunného luku kitingbi a rezonující
chýše/9/. Kitingbi je už příkladem určitého přechodu k mnohem akusticky
znělejšímu hudebnímu luku s rezonátorem.
13. LP Music of the Hamar, South Ethiopie,
Museum Collection No 6, West Berlin, č. 1, 3:09, Tingle apho
Zvláštní druh ústního hudebního luku se
podařilo zachytit na nahrávce z Jižní Etiopie - nazývá se Tingle apho -
jazyk tingle u kmene Hamar. Je to případ hudebního luku se 3 pruty
a 3 strunami, hráč drží jeden konec luku před ústy, drnká na struny prsty
(zárodečná forma harfy!) a opět moduluje tón změnami objemu ústní dutiny.
Nástroj je vyroben z větve o něco delší než paže, se 3 odnožemi. Každá napíná
jednu ze 3 strun. Kůra je odstraněna, a konec vyhlazen, aby bylo lze dobře
přikládat k ústům (struna upevněna do zářezu). Takovýto nástroj – trojitý
hudební luk - je velká rarita. Hrají na něj většinou mladí chlapci, a vlastně na
něj nelze hrát pro nikoho jiného než pro sebe. Chlapci si šeptají pro sebe
v jazyce tingle.
14. LP Jižní Amerika, Supraphon
104741-1712 G, 1988, str.2, č. 18, 2:47, Birimbao, kmen Matacos,
Argentina
Ukázky nástrojové hry, též třecí techniky! Do
Jižní Ameriky přišel hudební luk s největší pravděpodobností až po konquistě,
spolu s černými Afričany, a zřejmě se rozšířil i mezi Indiány/10/. Hudební luk
Birimbao (kmen Matacos, Argentina), původně pravděpodobně
z Angoly, je známý dnes zejména díky afrokubánským hudebním projevům. Poměrně
často se s ním lze setkat mezi perkusemi karibské oblasti, je dokonce vyráběn
průmyslově z plastů a laminátu etc.
15. CD Solomon Islands..., Auvidis,
UNESCO D 8027, France 1990, č. 11, 0:38, Kwadili
V Oceánii se často setkáváme s variantou
strunného nástroje, včetně monochordu a hudebního luku, kde struna je přímo
vyštípnuta z bambusového korpusu a pouze podložena dvěma kobylkami. Blízkou
variantou je hudební luk kwadili, používaný například kmenem Baegu,
na ostrově Malaita v Šalamounově souostroví. Je tvořen bambusovou
trubicí, otevřenou z obou stran, která slouží jako korpus. Na ní jsou nataženy 2
struny z rostlinných vláken. Někdy jsou pod ně vloženy 2 kobylky (není-li bambus
flexibilní). Na nahrávce hraje žena Rokona (kmen Baegu, sev. část
ostr. Malaita). Kwadili je ženský nástroj, drží se v levé ruce,
struny se vloží mezi rty a drnká se plektrem, 2 struny jsou naladěny v unisonu.
Hráčka stlačuje občas struny levým palcem a zkracuje tak znějící délku,
obohacuje základní 2 tóny. Harmonické tony jsou zesilovány ústní dutinou.
Brumle
Hudebním nástrojem přímo založeným na ústní
rezonanci, je brumle. Nazývá se též grumle,
slovensky drumbla, angl. jew´s (eventuelně jewish) harp,
nebo-li „židovská harfa“, něm. maultrommel, doslova ústní buben,
francouzsky guimbarde, etc, a lze se setkat ještě se spoustou dalších
názvů, vždy dle jazyka příslušného etnika. Nástroj má mnoho různých podob,
základní princip ale vždy stejný: lamela-pružný jazýček, vyřezaný, či upevněný
v rámu, uzpůsobeném tak, aby se dal vložit do úst a přitisknout na porozevřené
přední zuby. Lamela se brnkáním volné ruky rozeznívá, ústní dutina slouží jako
rezonátor k zesílení zvuku a k zdůrazňování harmonických-alikvotních tónů. Zvuk
se často ještě dále rytmizuje a ozvláštňuje přidechováním.
Původ brumle není znám. Nacházíme ji též u řady
přírodních národů, dokonce žijících na úrovni lovců a sběračů (Ainové,
Eskymáci). Technikou hry zřejmě souvisí s hudebním lukem, či s ústní
trubicovou citerou (např. na Filipinách), se kterými se často vyskytuje
souběžně. To vše tedy svědčí pro možný původ v mladší době kamenné (cca – 10 000
let?) v souvislosti s hrou na hudební luk.
V Českých zemích se objevuje někdy ve středověku.
Krásný příklad je třeba v Orbis sensualium picktus J.A. Komenského na str. 100:
„Nádoby muzycke sou, kterež hlas vydavaji: Najprve, když se tlačy aneb biji -
jako cymbal (1) paličkou,… brumle (4) k ústům přiložená prstem…“
/11/. V Evropě (tak jako již u Komenského) má podobu kovového rámu tvaru
podkovy, do kterého je zatemována kovová lamela (tzv. heteroglotní brumle
– lamela z jiného materiálu, než korpus). Pro přehlednost jsou ukázky seřazeny
podle jednotlivých kontinentů a uvádím jen vybrané příklady, obzvlášť typické.
Příklady:
Eurasie
Slovensko
Na Slovensku se hra na brumli udržela v lidové
hudbě v nepřerušené tradici dodnes.
16. LP Východná 77, Opus 91 17 0746,
1978, č. 1/1, Povedzže mi..., 0:50 (Drumbla T. Kobliček)
17. LP Východná 77, Opus 91 17 0746,
1978, č. 1/2, Hojže, bača, 0:41 (Drumbla T. Kobliček)
18. EP(MD č. 13) Ladislav Leng: Slovenské
ludové nástroje, SAV Bratislava 1967 (příloha ke knize) MD č. 13 -
drumbla, 0:23
Polsko
19. CD Pologne, Instruments populaire,
Ocora C 600001, Paris 1996, č. 3, Shepherd´s tune from Silesian Beskid
Mountains, Jósef Broda: lilac leaf, Joszko Broda: Jew´s harp, 1:41
Brumle se rozšířila v Evropě velice
pravděpodobně v důsledku tatarských invazí a počínajících styků s dálným
Východem, kde je opravdu téměř všudypřítomným nástrojem, souvisejícím zde také
se zvláštním typem bifonického zpěvu khomij etc.
Mongolsko
Tömör xuur – kovová brumle
heteroglotní (jak ji známe z Evropy) různých druhů, používá se občas jako sólový
nástroj, většinou k doprovodu magtaal - nábožens písně. Vyskytuje se tu
ale i idioglotní forma, kde je jazýček vyřezán přímo z materiálu korpusu.
Tím je zpravidla plochá destička pružného materiálu, např. dřeva, bambusu, kosti
etc.
Xulsanxuur – brumle
z bambusu, rozeznívá se kouskem k jazýčku upevněné struny, používá se často
k doprovodu bogino duu - populárních melodií.
20. CD Jargalant Altai, PAN Rec. PAN
2050CD, Leiden 1996, č. 11, Xümüün törölxtön (Humankind), 0:41 (kov
Tömör xuur – kovová brumle)
21. č. 12, Zadgai Tsagaan, (jméno
hory), 0:33 - 11,12 na xulsan xuur (bambusovou brumli), obojí populární
melodie bogino duu
22. č. 13, Bogd xairxany ayalguu (B x
melody), 1:51, - kovová brumle (tömör xuur), improv na známou lid melodii
(jméno hory)
23. č. 14, Tömör xuur solo – kov.,
1:05,
Tuva
Brumle se zde nazývá khomus – zřejmá
etymologická souvislost s bifonickým zpěvem khomij (srov. dále).
24. MD Huun-Hurtu live, Anežský klášter
1998, č. 12 Khomus, 4:12
25. CD Musiques Traditionnelles d´Asie
Centrale, Chant harmoniques Touvas, Silex Y225222, č. 18, Chanson Tatar,
2:17 (Chomus – brumle, kov., tvar podkovy)
26. CD Tuvinian Singers and Musicians,
WDR World Network 55.838, France 1995, č. 3, Chomushgu Ayalgalar, 3:21,
kombinace s bifonic. zpěvem!
27. CD Tuvinian Singers and Musicians,
WDR World Network 55.838, France 1995, č.7, Chomus and Chöömej, 3:44
(další!)
28. CD Tuvinian Singers and Musicians,
WDR World Network 55.838, France 1995č.13, Chomushgu Ayalgalar, 2:31
29. CD Huun-huur-tu, The Orphan´s Lament,
JARO Meiden GmbH JARO 4204-2, Germany 1997, č. 15, Khomuz Medley, 4:47
30. CD Huun-huur-tu, If I´d Been Born an
Eagle, Shanachie Entertainment Corp., SHANACHIE 64080, Holland 1997, č. 12,
Dönen-Shilgi, 3:14 (uk použ. v doprovodu písně)
Jihovýchodní Asie
Indonézie - Bali
31. CD BALI Folk Music, Auvidis UNESCO
D 8003, France 1988, č. 3, Genggong, Jew´s harps ensemble, 4:17 Tabuh
tely a Kodok
Tabuh tely - kvákání žab! 9
bambusových brumlí /genggong/, flétna suling, 2 bambusové nástroje
guntang (udržují ostinato), buben kendang a pár činelů, hrají
stejnou strukturu jako nástroje v gamelanu.
32. 2CD Anthologie des musiques de Bali 1,
BUDA Rec. 92600-2, France.
Genggong - balinezská brumle, bambus,
rozez. strunou, vyladěny na 4 tón. gamelan (s anklungy)
33. 2CD Anthologie des musiques de Bali 1,
BUDA Rec. 92600-2, France, II/4. Tabuh telu, 6:10
34. 2CD Anthologie des musiques de Bali 1,
BUDA Rec. 92600-2, France, II/5. Sekar Sungsang, 4:07
35. 2CD Anthologie des musiques de Bali 1,
BUDA Rec. 92600-2, France, II/6. Tunjang, 3:10
Filipiny
Aruding - brumle -
zde vyřezaná vždy z jediné štěpiny bambusu, rozeznívá se po přiložení na zuby
drnkáním prstu (bez struny, jak to najdeme např. u Ainů.). Skladbičky často
napodobují, či zobrazují charakteristické zvuky přírody.
36 CD PHILLIPINES, music des
hautes-terres Palawan, Le chant du monde LDX 274865, C.N.R.S. Collection Musee
de l´homme, France 1992, č. 9, 3:45 Pieces for Jew´s arp aruding
37, 9.1. Tanguk - ptáček "oriole"
(Oriolus xanthonotus), jeho hlas je špatným znamením.
38, 9.2. Tření vinné révy binsag,
pohybuje se ve větru a tře se o kmen, který ovíjí.
39, 9.3. Linggawung - The weevil of the
palm tree, Brouk žije v dutých prostorách palmy, děti ho sbírají a upražený je
jim pochoutkou. Zvuk krovek za letu je napodobován nástrojem.
40, 9.4. Ambahawan - Holub s kovovými
křídly, nástroj napodobuje zmíněného ptáka (Columba vitiensis)
41, 9.5. Lumalibang - Červenohlavý
pískající ptáček (Macronus ptilosus, má "lidský" původ, jeho hlas je
špatným znamením).
42, 9.6. Alupjan - stonožka, kouše
kusadly a zároveň i dává žihadlo ocasem, skladba prý velmi sugestivně naznačuje
oba typy útoku.
43, 9.7. Tali tali tiluwaran - nářek
padajícího stromu. Tradice praví, že jeden z předků slyšel padající strom
tagas volat tali-tali, to pak přetransformoval ve skladbu pro brumli.
Ainové (Japonsko)
44-47. LP Ainu, NHK VDL-193B (MD Ainu
3, č. ?), Japan, str. 20, č. 9-12 (instrumental music)
Mukkuri (Mukkuru), z bambusu
chishimazasa (Kurile Island bamboo), nemagaridake - "bent root
bamboo", rozeznívá se strunou, existuje i kane mukkuri - kovová, na
mukkuri hrají hlavně ženy, hra popisuje-zobrazuje zvuky přírody, hlasy a
pohyby zvířat, je to i nástroj námluv, také doprovází tance.
44, 21. 0:51
45, 22. 0:11
46, 23. 0:43
47, 24. 0:49
Amerika
Eskymáci-Inuit
48. CD Canada, UNESCO D 8032, č. 21,
Instrumental pieces, 0:59, quanirvaluutik, Zde se brumle nazývá
quanirvaluutik a je podobného typu jako mukkuri Ainů.
Dnes je už možno si brumli snadno zakoupit v každé lepší prodejně
hudebních nástrojů a každý si na ni může zkoušet hrát. To by byl už podle
Komenského ten vůbec nejlepší způsob, jak se s takovýmto zajímavým nástrojem
doopravdy seznámit. Vřele doporučuji.
Bifonický zpěv - khomij
Techniku ústní resonance využívá velice zajímavě
tzv. bifonický zpěv (diphonique, harmonic, aliquod, throat etc. chant) –
zvláštní hlasová technika umožňující zesílit některé alikvotní tóny nad
zpívaným tónem natolik, že se ozývá z jednoho hrdla reálný dvojhlas, eventuálně
vícehlas (někdy také zároveň potlačuje znění základního tónu). Tato technika je
rozšířena zejména v Mongolsku, blízkých státech bývalého Sovětského svazu jako
Tuva, Altaj etc. a také v Tibetu. Nazývá se nejčastěji khomij,
chomei etc. a souvisela původně zřejmě se šamanistickými praktikami. Tato
zpěvní technika využívá ústní dutiny pro rezonanci podobným způsobem, jako je
tomu při hře na ústní hudební luk a brumli. Zejména brumle, zvaná
ve zmíněné oblasti nejčastěji khomus(!) poukazuje i
etymologicky na evidentní souvislost s bifonickým zpěvem.
Příklady:
__________________________________________________________
Poznámky:
Bibliografie:
Diskografie:
|